…v čem běhám když běhám? no v botech a hadrech, ne? 😀
Běhací začátky
No ale sluší se napsat v jakejch botech. Je to takovej vývoj. Dřív, když sem začínal jako mladej ohon na škváře, tak to byly takový bílo-černý křusky od vietnamců, to asi každej zná, ne? Se tomu teďka prej říká Konversky nebo tak něco. Hnáty mě z toho dycky bolely protože to nemělo žádný tlumení, jen tenkou gumu jako podrážku, takovej barefoot což je taky prej dneska hrozně in, no běhat v tom delší trasy bylo utrpení i na té škváře…fuj teda. Jako oblečení tepláky nebo kraťase nějaký obyč. A bavlněný triko. Prostě obyč.
Běhání po škole
S běháním po škole to zas takovej zázrak nebyl, no přišlo zaměstnání a taky změna zájmů. Takže sem spíš neběhal a dneska to hodnotím jako chybu. Jenže když už sem nějak začal běhat tak začlo zlobit koleno a to hodně. tak jsem tomu furt uhýbal běhal, neběhal, běhal, neběhal. Ale když už sem běhal, měl sem zas nějaký obyč kraťasy a triko. Co se týče bot, tak tady byla změna oproti těm začátkům a to v tom, že sem na běhání používal moje starý ošmatlaný tenisky, který jsem dřív nosíval na takový to běžný chození (třeba do hospody). Taky žádná výhra ale mě to stačilo. No a v zimě sem běhával v maskáčích a kanadách „na Zátopka“ 😀 a to sem o nějakým Zátopkovi tehdy moc nevěděl že prej taky tak běhal oháknutej 🙂
Moje první opravdický běhačky
Sem si koupil až asi před třema, čtyřma rokama asi za 1500 ká tady v Brně v krpolským Tesku. Je tam sportovní obchod a tam sem si vybral „Nike Rival Shield„. Na tu cenu pohodlný papuče s fakt divnou futuristickou podrážkou, teda vzorkem. Ale byly měkký a na té noze fakt seděly jak ulitý. Běhat s nima bylo po tom všem fakt jak z jiný dimenze. Taky ve mně zanechaly jeden nepěknej návyk. Neměly zavazování, jen takový to škrkátko (zdrhovadlo prej) takže moje líná dušička zajásala a zvykla si na to dřív než jsem je vůbec kdy obul na běhání. A teď s tím mám problémy že nevím kam s tkaničkama 😀
Niky jsem oběhal, jdu si pro
nějaký další křusky. Na výběr mám mezi Triexpertem a „Čáááůů Sánasporťácí“, Sanasportem. Obě tyhle prodejny považuju za skvělý ale nejdřív sem čuměl na net co bych tak mohl…no a přišlo mě že v tom Sanasportu měli větší výběr. A taky byl blíž po cestě. Tak sem tam zašel (už tehdy s tou bolavou hnátou) a vybíral sem. Volba padla na Inov8 (-ejt 😀 ) Roadclaw 275. Tak v těch teďka šmatlám ty patra a zas budu běhat.
Sluší se ještě napsat že s botama sem vyměnil aji sepraný vytahaný triko bavlněněný, protože to když se napilo deště nebo…no mě 🙂 tak teda bylo fest těžký. A pak taky víc napomáhalo nejčastějšímu běžeckýmu zranění u chlapů a to rozedřený cecky. Takže jsem si (hned po tom jak jsem jim v Sanasportu zničil převlíkací kabinku – sory bro, ale máte ten závěs mít na lepší tyčce než je pometlo s kusem lepenky a izolepy) pořídil černý triko od Adidasu PrimeBlue s takovejma reflexníma prvkama. Je supr lehký a tolik nedře kozy. A kraťase mám takový černý z Lídla. Pohodlný ale taky pomale přichází čas na jejich výměnu.