Ne, fakt to není jen otřepaná fráze to „protahování před během a po běhu“. Má to svůj nezastupitelnej význam v tom běhání a mělo by to prostě být nedílnou součástí každýho běžce
Jinak dopadnete jako já. Celej život sem na protahování s**l. To sem byl ale mladší a věk a sedavý zaměstnání udělaj svoje. Před během vždy dynamickej strečínk – to je takový to poskakování a hopsání abyste připravili svaly a šlachy na to, že se jako fakt bude běhat. No a po běhání je zas dobrý se protáhnout tzv. staticky. To je zas to, že se opřete o zeď a protáhnete si achilovky, nebo takovej ten předklon.
Protože když je vám 30+ a celej den jen sedíte a pak valíte si zaběhat, no tak to je pro to tělo docela šok, pokud se neprotáhnete. Pak z toho vznikají různý utržený svaly nebo šlachy a podobně. To nikdo z nás fakt nechce.
Já se začal pořádně protahovat až po (při) zranění. Pozdě ale přece. Jó, přiznávám se bez boje, prostě jsem to nikdy nedělal (nebo jen minimálně, třeba před rychlostníma běhama) a nikdy to nevyústilo k problému. Jenže jak se říká, tak dlouho chodíš se džbánem pro vodu…že jo.
Jak se protahuju já
Před během
To je jednoduchý. Velmi pomalu se rozklusnu, cca 500-1000m MAX! a opakuju: PO-MA-LU. Pak dělám skipping, lifting, pak takový fotbalistický hopsání do strany a někdy i zakopávání. Je to zhruba na 5 minut tohle protažení. S během tak na 10. Takže si ten čas najděte, tělo vám poděkuje.
Po běhu
Po běhu si protáhnu achilovky takovým tím zapřením se o zeď jak kdybyste ju chtěli odtlačit (ale netlačit! 🙂 ) občas ještě zapřu nohu o něco pevnýho – viz obrázky:
díky za pučení fyzioklinika.cz
díky za pučení Miloši, www.archivbezeckaskola.cz
A jako další tak protáhnu třísla takovým tím úhýbem do strany kdy špičky směřujou před vás. A taky ještě s roznožením na šíři ramen do předklonu.
Inspirace ze Sanasportu
A to je tak asi všechno. Tak se protahujte a bude vám hej